Měsíc Srpen 2017
Taky máte rádi tajemno a tajemná místa? Pokud ano, tak jste určitě někdy dostali chuť se na nějaké takové místo kouknout. A kam se proto musíte vydat? No samozřejmě na nějaké zajímavé, opuštěné místo. Ten pocit objevování nových zákoutí rozpadajících… Pokračovat ve čtení →
Prolog k sérii nalezneš zde – http://blog.thromulusfoto.cz/v-risi-caju-prolog-1/ Dny a hodiny letěly neuvěřitelným tempem. Caleb neustále spěchal, snažil se střídat chůzi a běh, aby potřebnou vzdálenost zdolal co možná nejrychleji. Naneštěstí, i tímto indiánským způsobem běhu, cesta ubíhala příliš pomalu. Byl v pohybu… Pokračovat ve čtení →
Prolog k sérii nalezneš zde – http://blog.thromulusfoto.cz/v-risi-caju-prolog-1/ „Chyť si mě, jestli to dokážeš!“ volalo vysmáté děvče na svého přítele, který se ji snažil dohnat. „Ale no tak nespěchej přeci tolik. Já vím, že jsi rychlejší než já. Zpomal trošku,“ křičel na… Pokračovat ve čtení →
Prolog k sérii nalezneš zde – http://blog.thromulusfoto.cz/v-risi-caju-prolog-1/ Kde? Kde jsou ty rána? Rána, kdy jsem mohla líně vysoukat ze svojí měkoučké postele a poté zamířila do kuchyně, kde jsem si připravila svůj oblíbený černý čaj. Právě jeho chuť bylo to, co… Pokračovat ve čtení →
Prolog k sérii nalezneš zde – http://blog.thromulusfoto.cz/v-risi-caju-prolog-1/ Kdesi v hluboké džungli, kam se téměř ani světlo nebylo schopné prodrat přes mohutné koruny stromů, tak právě tam seděla malá dívenka a brečela, neboť se ztratila a nevěděla co má dělat dál. Jmenovala se… Pokračovat ve čtení →
Prolog k sérii nalezneš zde – http://blog.thromulusfoto.cz/v-risi-caju-prolog-1/ Den byl v podstatě stejný jako každý jiný na onom ostrůvku. Nebyl oproti jiným dním nijak výjimečný, ale i přesto si místní dívka spokojeně pohvízdávala a užívala si jej, jako by byl něčím speciální…. Pokračovat ve čtení →
Kam jen oko dohlédne, tam se rozprostírá hustý les a hned na jeho okraji, pod kopcem Marion, se tyčí menší dřevěná chalupa. Zrovinka tento den nebyl nijak zvláště veselý, neboť již od samého rána nevysvitl jediný hřejivý paprsek slunce. Obloha… Pokračovat ve čtení →
Eliška už to nevydržela a musela se zeptat: „Tak a kam tedy dál? Všude tu roste akorát vysoká tráva a cesta nikam nevede. Začínám mít podezření, že jsme se ztratili.“ „Ale kdepak, už ses snad se mnou někdy ztratila? Vždyť… Pokračovat ve čtení →
Z nebe se snášejí nadýchané sněhové vločky, jež postupně vše přikrývají sněhově bílou pokrývkou. I přesto, že se pomalými krůčky plíží noc, bílá stále září a zvýrazňuje místa, kam se dá šlápnout, kde nečíhá skála. Jež se svažuje do hluboké propasti,… Pokračovat ve čtení →
Půlnoc se pomalu blížila a skupinka mladíků, nabuzených adrenalinem, seděla na vrcholku prudkého kopce, z nějž měli dobrý výhled na svůj cíl. Přímo pod nimi se nacházel skautský tábor, jenž se rozhodli dnes v noci přepadnout. Nejprve si vše museli pečlivě připravit,… Pokračovat ve čtení →