Blik, blik, blik, blik…
Vidíš ta červená světla? Ano, přesně ty před tebou. Co myslíš, že znamenají? Je to začátek, konec, či nějaká stopka?
Blik, blik, blik, blik…pojď.
Jaký to má všechno smysl? Říkali ti, že sám to nikam nedotáhneš a musíš umět spolupracovat k ostatními. Ty ses snažil, ale kam to vlastně vedlo? Však víš. Snažil ses s ostatními vycházet, být na ně milý, pomáhat jim. A jak to všechno dopadlo? Ano, na druhé není vůbec spolehnutí a co si sám neuděláš, to nemáš. Snažil ses s nimi spolupracovat, ale marně. Když bylo potřeba něco vyřešit, bylo to na tobě a oni jenom přikyvovali. Když byly zadané úkoly, mnohdy jsi to stejně musel pojistit, protože na ty kolem nebylo spolehnutí. Co sis vlastně myslel? Myslel sis, že je pošťouchne smysl k odpovědnosti? Myslel sis, že když to zvládneš ty, tak oni taky? Ne, všechno to byl omyl a lež.
Blik, blik, blik, blik…tak pojď.
Myslel sis, že můžeš být kamarád s kde kým? Omyl. Kdo by o někoho takového stál? Každý má už přece své vlastní přátele, tak k čemu by ještě mohli potřebovat tebe? No jen přemýšlej, k čemu bys jim byl? Jsi stejně jen troska. A co vůbec ti tvoji přátelé? Máš vůbec ještě nějaké? Myslím, že dřív jsi nějaké měl. Tedy alespoň sis to myslel. Ale stejně jsi to byl vždycky ty, kdo jim psal, kdo je někam zval, kdo se musel neustále vnucovat, aby na něj nezapomněli. Zdá se ti to tak správné? Muset se druhým vnucovat. Tomu ty říkáš přátelství? Jak ubohé. Raději už se nesnaž, je to marné a všem jsi ukradený. Nebo ty snad ještě doufáš, že se něco změní? Tak to si nemyslím. Vždyť sám vidíš, že nad tebou ohrnují nosem i ti, kterým jsi nikdy nic neprovedl a oni tak na tebe stejně koukají.
Blik, blik, blik, blik…no tak pojď.
Tak to sám vidíš. Kam ses to dostal? Jaký má pak vlastně život smysl? Vždyť je to o ničem. K čemu ti jsou věci kolem, když se o ně nemáš s kým podělit? K čemu jsou ti vlastně osamělé zážitky a vzpomínky, když v nich stejně chybí radost a zapomeneš na ně. Vidíš ty fotky? Kdo na nich stojí? Ty. Ano, jen a pouze ty. Kde máš někoho dalšího? Nemáš. Smutné. Tak co s tím životem? Každý ti stále vnucuje své názory, chrlí poučky o životě, do všeho ti mluví. Líbí se ti to takhle? Ani neodpovídej, však já na tobě vidím, jak tě štvou. Měl bys se sebou něco dělat. Já vím, že chceš a snažíš se. Ne, není to lehké. Obvzlášť když ti nikdo nechce dát tak potřebnou šanci. Stojíš ještě vůbec o nějakou šanci? Asi chceš už spíš mít od všeho klid a odejít někam daleko od všeho. Ano, je to taky řešení. Jak se tedy rozhodneš?
Blik, blik, blik, blik…tak na co ještě čekáš? Za chvíli ustane i cinkání. Necháš si to ujet?
Vidíš ta červená světla? Ano, přesně ty před tebou. Co myslíš, že znamenají? Je to začátek, konec, či nějaká stopka? Rozhodni se.