Každý rok se pravidelně na konci září účastním akce Z Brna do Brna. Pořádá ji jeden oddíl brněnských skautů a jde o to, že máte 24 hodin na ujití trasy, která je dlouhá 100 kilometrů. Není však podmínkou, že by se mohli účastnit pouze skauti, nebo že byste museli ujít celou trasu. Musím se přiznat, že ani já jsem celou trasu ještě nikdy neušel a moje rekordní vzdálenost je pouhých 50 kilometrů. Nicméně letos mě zklákala malinko jiná akce. Tou byla každoroční vojenská přehlídka Dny NATO, jež se koná nedaleko Ostravy.

Nejprve jsem měl v plánu vyrazit pouze se svou přítelkyní, Eliškou, ale pak jsem si řekl, že bych mohl výlet nabídnout i kamarádovi, který se také chystal na Z Brna do Brna. Ten mi kývnul, a tak mě napadlo, že bych se zeptal ještě ostatních kluků, co spolu se mnou vedou ivančický oddíl. Nakonec se k nám přidala ještě jedna naše vedoucí se svým synem, protože už tak měli v plánu se této akce zúčastnit a navštívit známého v Ostravě.

Z Ivančic jsme autem vyrazili brzy v sobotu ráno za deštivého počasí. Předpověď na celý víkend byl déšť, takže to bylo dost mrzuté. Ale aspoň tím pádem byla šance, že nebude na Dnech NATO příliš velký nával lidí. Stejně bylo…

Zaparkovali jsme kus od místa konání akce, protože už se začínala tvořit dlouhá kolona, a tak jsme museli urazit kus cesty také po svých. Myslel jsem, že je to kousek a nakonec nám ta cesta zabrala přibližně 45 minut. Načasování jsme nicméně měli docela přesné, neboť již při vcházení do areálu nad námi začaly přelétat zahajovací letky a krátce na to se ozval slavnostní zahajovací výstřel českého bitevního tanku. Jako jedna z prvních věcí, které jsme spatřily, byly prodejní stánky nejrůznějších věcí, korbáčky, magnetky, dalekohledy, sluchátka, hračky, občerstvení… A teprve až za nimi se nacházelo několik obrovských letounů turecké a americké armády, z nichž jeden byl otevřený k nahlédnutí, ale vedla tam samozřejmě dost dlouhá fronta, a tak jsme radši šli dál. Zamířili jsme k místu, odkud „bylo“ vidět na zdejší hlavní program. Čekal jsem, že už tuto akci budou mít trošku vyladěnou a ne, že bude 30 metrů dlouhá zábrana, za kterou budou namačkané 4 řady lidí, ze kterých něco uvidí jen ty první 2 a zbytek lidí má tak nějak smůlu. Naštěstí pro diváky bylo mnohem více ukázek leteckých, než pozemních. Nicméně letadla nelétala nad hlavní přehlídkovou plochou, nýbrž až někde dál, takže si jejich představení stejně člověk nemohl pořádně užít.

Samozřejmě je v areálu vyhrazena i zóna pro VIP hosty, kteří si připlatili. Sice se tam nemusejí tolik mačkat, ale je vtipné, že byla na druhé straně přehlídkové plochy, takže nemohli vidět půlku přehlídek, které měli záchranné složky na silnici hned za zábranou v klasické zóně.

Společně s Eliškou a Petrem jsme zkoukli pár zajímavých ukázek, a pak se odebrali prozkoumat zbytek areálu. Narazili jsme na výstavu desítky stíhaček různých zemí a také na pár kousků pozemní techniky. Asi největším lákadlem byl vyzbrojený transportér Puma a hlavní bojový tank Leopard 2. U Leoparda bylo stále spoustu lidí, protože je to krásný tank (a taky jediný vystavený). Lezla po něm hromada dětí a němečtí vojáci je ochotně brali i na prohlídku dovnitř. Za dobu naší prohlížení přilehlých letadel jsme viděli, jak tank 2x nahodil motor a pořádně zatůroval. Z výfuku vyšel hustý černý dým, motor zařval, kolemjdoucí zpozorněli, zastavili se a jako nějací zombie se na místě otočili a celé davy si to namířily k tanku.

Oblíbenec Leopard 2

Ještě jsme se vrátili k dynamickým přehlídkám, kde jsme ještě viděli předvádění záchranných složek a jejich driftovací dovednosti. Dost šikovní kluci. A ještě ukázka zásahu proti vězni, kterému se povedlo dostat z věznice. Pak už se pomalu blížil konec a my vyrazili zpět k autu. Já šel s Petrem a zabralo nám to něco přes hodinu, Eliška s Lenkou se táhly někde za námi a ještě nějakou chvíli jsme na ně museli počkat. Došly právě v moment, kdy začalo pršet.

 

Z letiště jsme se autem odebrali k Lenčiným známým, u kterých jsme pak přespali. Večer už jsme si stihli akorát zahrát UNO, nakrmit chameleona a dát si pizzu (místní pizza není moc dobrá, hlavně mají betonové okraje).

Dalšího dne už nám příliš nepřálo počasí, protože stále ještě od přechozího dne pršelo, a tak nebylo moc co podniknout. Okolí však nabízelo množství kešek, a tak jsme si udělali výlet po okolí a pár obyčejných keší ulovili. Některé z nich byly v blízkém lesíku, který byl opravdu krásný. Škoda, že jsem neměl foťák a někoho na focení. Kolem poledne jsme se pak vrátili na ubytovnu a rozhodli se, že je čas vyrazit domů.

 

Více fotek na adrese:

https://www.zonerama.com/Thromulus/Album/3766281?secret=ofi963d4mLvMVHDXWBv5serKl