„Ne, tam já nepůjdu. Mám z toho strach, ta výška,“ špitne dívka, ani nyní ten nádherný úsměv neopouští její tvář. „Tak jo no, zatím tu teda počkej a já se jdu projít na okraj toho mostu,“ odpoví jí chlapec a vydává se na cestu rychlými kroky, přidržujíc se zábradlí. Je to takový zajímavý pocit, kráčet a vidět tu propast pod sebou. Padesát metrů, jak dlouho by člověk asi letěl? Musí to být úžasný pocit napětí, padat dolů. Během chvilky stojí na uříznutém okraji mostu a už se rozhlíží po okolí. Je odtud nádherný výhled a všechny starosti jdou stranou, teď to chce si pouze užít ten pohled na okolí a užívat si ten pocit stání na okraji propasti. Když už se chlapec otočí, že půjde zpět, uvidí, jak po druhé straně mostu šplhá s odhodláním i ona dívka. „Je na ní vidět, že má strach, ale překonává ho. Přeci jen to není takový strašpytlík a je odhodlaná se zlepšit,“ pomyslí si chlapec a pozoruje jak jí to jde. Dívka se malými krůčky stále posouvá kupředu, když v tom se ocitne v polovině mostu, kde kousek zábradlí chybí, a tak se bojí jít dále. „Co teď? Dál asi už nepůjdu,“ povídá dívka, zatímco přemýšlí, jak by se mohla dostat dál jinak. „Tak tam počkej, já ti pomohu,“ nabídne se chlapec a už přelézá po zrezivělé konstrukci mostu na druhou stranu. Je na něm vidět, že si to vyloženě užívá. Šplhání, to je jeho. A takhle ve výšce? No to je ještě mnohem zajímavější lezení. Ujde pár metrů a už stojí před dívkou. „Neboj se. Chyť mě za ruce a já tě povedu, nekoukej se dolů, ale na mě,“ nabádá ji chlapec a chytá ji za její jemnou ručku a hned na to bere její druhou ruku, která se odhodlaně pouští zrezivělého zábradlí. Stále kouká dolů a má strach, tak jí ještě musí hoch zvednout bradu a už můžou jít. Zatímco chlapec pomalu couvá, ona dělá malé krůčky k němu. Oběma v tu chvíli svítí velký úsměv na rtech a zírají si do zářících očí. Zelené do hnědých, hnědé do zelených. Ještě pár krůčků a pouští se. Dívka se opět s vděčností chytá zábradlí a šourá se k okraji uříznuté konstrukce mostu. Když oba stanou na samotném okraji této propasti, cítí se tak bezstarostní a šťastní. Dívka chlapce jednou rukou obejme a on ji ihned následuje. Zatímco se k sobě pevně tisknou má hlavu položenou na jeho hrudi a on si pohrává s jejími světle hnědými vlásky. Je to krásný pocit, držet se v takto příjemném objetí přímo na samém „okraji světa“. Možná je to okraj, ale pro ně je to zároveň začátek.
Úsměvem člověk nikdy nic nezkazí, pouze tím může udělat radost někomu dalšímu a projasnit mu jeho den. Usmívej se, protože nikdy nevíš, kdo se do tvého úsměvu zamiluje.
