Přišlo nám září a s ním začal pro školáky nový školní rok, krom toho také započal nový skautský rok. Září nám s sebou přineslo začátek podzimu, neboť počasí se nám postupně mění. Brzy se stmívá, začíná být chladno, prší, jsou mlhy. Však to všichni známe.
Nicméně ať už bude jakékoli počasí, skauti nebudou lenit u kamen a budou se dále věnovat svému dobrodružnému programu. Všechno to samozřejmě není jen o hraní her a nových dobrodružstvích. My starší skauti, roveři a rangers, máme ve svém hesle psáno „Sloužím“ a to znamená, že bychom alespoň jednou za čas měli nějakou tu službu vykonat.
Proto také přišla naše rangers Andrea s návrhem, že bychom si s roverským kmenem mohli udělat procházku do lesa a zde uskutečnit nějakou Službu. Tou službou bylo vyčištění místní studánky, kterou mám rád a při každé cestě kolem se k ní musím podívat. Rozhodně její návštěvu doporučuji i vám, protože lesní voda ze studánky má znatelně lepší chuť, než nějaká kohoutková (obzvláště ta ve větších městech).
Jako obvykle jsme se sešli o víkendu u naší skautské klubovny. Tentokrát v docela hezkém počtu 9 lidí. Pobrali jsme lopaty, smetáky, hrábě a mohli jsme vyrazit na cestu. A jak to už tak bývá, s klukama jsme si šli vlastním tempem, zatímco holky se táhly pomalu za námi. V cílovém místě jsme pak měli chvíli volno, a tak jsme s klukama ještě skákli mrknout, jak je na tom keška, nacházející se pár metrů od pramene studánky. Keška žila a nebylo v ní nic zajímavého, takže jsme se vrátili a vrhli jsme se s chutí do práce (teda aspoň někteří). Andrea se snažila každého nějak zaúkolovat, aby s úklidem každý pomohl a šlo to rychle. Nicméně 3 z 5 holek neustále brblaly, jak je to nebaví a že příště už nepůjdou. Nicméně když od Andrey za odvedenou práci dostaly lázeňské oplatky, alespoň částečně zmlkly. Dost mě mrzí, že to berou takhle a nemají smysl pro práci.
Zkrátka nemůžeme přeci stále jen hrát hry a nic neudělat pro naše okolí. Kdo ale říká, že i takový společný úklid studánky nemůže být zábavný a nemůžeme si ho společně užít? Aspoň nikdo z kluků nebrblal a společně jsme se pokusili toho uklidit co nejvíc. A z toho jsem měl radost. Radost, že jsme něco udělali společně a radost, že jsme odvedli dobrou práci. Nevím jak vás, ale dobře odvedená práce je to, co mě dokáže naplnit. Obvzlášť pak když je to v přírodě a s mými přáteli. ^^
Cestou zpět se holky opět táhly, tak jsme si mezitím alespoň odskočili na kontrolu naší skautské keše. Čekali jsme, že holky půjdou stejnou cestou a vyzvednou nás. Nicméně tomu tak nebylo, zvolily si jinou cestu a zamířily rovnou na louku u Kumánu. Tam na nás pak čekaly a nakonec jsme to byli my, kdo byl proklínán za kažení akce. No není to ironické? Na louce jsme si pak společně zahráli pár akčních her a za doprovodu kapek deště vyrazili zpět ke klubovně.
Nevím jak ostatní, ale já si naši procházku rozhodně užil. Avšak je pravda, že si Andrea mohla dát trošku více záležet na programu, a tak jsem jí alespoň sepsal zpětnou vazbu, aby mohla do příště vše doladit.
Někteří si možná řeknete, že je pěkná blbost dělat pořádek u studánky zrovna na podzim, když za chvíli vše zapadne listím, přijde zima a nikdo ji nebude využívat. Ale ne, není to blbost. Copak si to místo nezaslouží být čisté alespoň na chvíli? Dali byste si vůbec vy takovou práci? A jak jinak chcete někoho vést ke smyslu k práci/odpovědnosti než tak, že mu ukážete něco, co má smysl.
Nejednou nám tato studánka pomohla na některé z našich letních akcí. Nezaslouží si snad něco na oplátku?