Už ani nevím jak je to dlouho, co jsem na cestách, které nemají konce. Na cestu samotnou jsem si už nicméně docela zvykl a nezmáhá mě tolik, co dříve. Za tu dobu už jsem ušel nesčetně kilometrů, prošel nekonečnými lesy,… Pokračovat ve čtení →
Již notnou chvíli vysedávám v útulném sklepě jednoho z místních podniků. Zatímco nad našimi hlavami šramotí zvuk velkoměsta, já si hovím v pohodlném křesle v rohu sklípku a vychutnávám si relativní klid zdejšího prostředí. Ač dnes podnik slaví své narozeniny… Pokračovat ve čtení →
Už je to nějaká chvíle, co slunce líně zapadlo za horizontem a horký vzduch se konečně ochladil. Vítaná to změna na konec náročného dne. Místo slunce se nyní po obloze rozprostírají roztrhaná mračna, zbarvená do oranžova světelným smogem velkoměsta. Jeden… Pokračovat ve čtení →
Kráčím ulicí velkoměsta, jako každý jiný den, ale přitom mám pocit, jako bych se nacházel někde úplně jinde. Ač je obloha mírně zatažená a snáší se z ní drobounké kapičky deště, tak to ničemu nevadí. Naopak vše kolem mi připadá… Pokračovat ve čtení →
Teď, když tu sedím a v očích se mi odráží tančící plameny ohně, ještě více si začínám uvědomovat, jak moc je vlastně oheň součástí lidského bytí. A to ať už v dobré formě, či té zlé. Ač může ublížit, umí… Pokračovat ve čtení →
Ač už uběhla dlouhá tisíciletí, technologie se posunuly vpřed, společnost se změnila a naše civilizace vypadá jinak než kdysi, i přesto se kolem nás nezměnila spousta věcí a stejně tak nepoklesla ani jejich důležitost. Ta věc, o které mluvím, má… Pokračovat ve čtení →
Když jednou život zpomalí, donutí to člověka zapadnout do nejrůznějších myšlenek. Život je tvořen tolika nejrůznějšími okamžiky a zážitky, ale kolik je vlastně málo a kolik už je dost? Někomu stačí proležet dlouhé dny v posteli, druhý poletuje od jednoho… Pokračovat ve čtení →
Tak tě tu po roce konečně opět máme, a to přímo v celé tvé kráse. Jak už jsi mi chyběl. Minulý rok ses sotva ukázal, až jsem si tě skoro spletl s jinými. Za to letos tě tu máme ve všech tvých… Pokračovat ve čtení →
Když jsem poprvé uslyšel o Zrcadlu z Erisedu, byl jsem docela na pochybách o jeho důležitosti a významu. Vždyť je to pouhé zrcadlo, zobrazující nejhlubší touhy srdce člověka, jenž se na něj podívá. Nicméně stále šlo o důležitý artefakt, který… Pokračovat ve čtení →
Všude samá neproniknutelná tma. Ani jediný paprsek světla ní neprojde. Existuje vůbec ještě nějaké světlo? Ne, myslím, že už žádné neexistuje. Tedy alespoň v tomto světě, mém světě. Existovalo tu vůbec někdy nějaké? Možná, že jsem si to jen namlouval… Pokračovat ve čtení →