Štítek láska
Zvuky města se linou ze všech stran a z jejich sevření není snadného úniku. Mnozí si jednoduše nasadí sluchátka do uší a nechají se zaplavit hudbou, či řečí jiných. Říkají si pak, že se přenesli jinam a unikli. Je to… Pokračovat ve čtení →
Kráčím ulicí velkoměsta, jako každý jiný den, ale přitom mám pocit, jako bych se nacházel někde úplně jinde. Ač je obloha mírně zatažená a snáší se z ní drobounké kapičky deště, tak to ničemu nevadí. Naopak vše kolem mi připadá… Pokračovat ve čtení →
Konečně je to tady, je pátek odpoledne a já konečně mohu opět jít ze školy domů. Všichni kolem mě pospíchají domů, aby už byli co nejdál od nenáviděné školy, ale já ne, mě před cestou domů stále ještě čeká jedna… Pokračovat ve čtení →
Obloha se zatemňuje a z nadýchaných mráčků se pomalinku začínají snášet sněhové vločky, které v zápětí převezme ledový vítr a metá je po krajině. Dívka věnuje vločkám sněhu pramalý zájem. Sedí klidně ve vysoké, již povadlé trávě a v rukou… Pokračovat ve čtení →
Prolog k sérii nalezneš zde – http://blog.thromulusfoto.cz/v-risi-caju-prolog-1/ „Chyť si mě, jestli to dokážeš!“ volalo vysmáté děvče na svého přítele, který se ji snažil dohnat. „Ale no tak nespěchej přeci tolik. Já vím, že jsi rychlejší než já. Zpomal trošku,“ křičel na… Pokračovat ve čtení →
Eliška už to nevydržela a musela se zeptat: „Tak a kam tedy dál? Všude tu roste akorát vysoká tráva a cesta nikam nevede. Začínám mít podezření, že jsme se ztratili.“ „Ale kdepak, už ses snad se mnou někdy ztratila? Vždyť… Pokračovat ve čtení →
Každý můj krok, je krokem do neznáma. Ať otočím svůj zrak kamkoli, všude je hustá mlha, skrze kterou není vidět ani na metr. Tudíž je můj postup kupředu velice pomalý a každou chvíli zaškobrtnu o nějaký kámen, jenž se zničehonic… Pokračovat ve čtení →
„Ne, tam já nepůjdu. Mám z toho strach, ta výška,“ špitne dívka, ani nyní ten nádherný úsměv neopouští její tvář. „Tak jo no, zatím tu teda počkej a já se jdu projít na okraj toho mostu,“ odpoví jí chlapec a… Pokračovat ve čtení →
Podzim už byl v plném proudu a barevné listí bylo všude, kam jen oko dohlédlo. Byla radost na tu krásu pohledět, ale to co vidí oči není úplně vše. Stačí dojít k lesu, pořádně se nadechnout a pak už nezbývá… Pokračovat ve čtení →