Jemné sluneční paprsky prosvítají skrze poloprázdné koruny stromů a šimrají zelenající se jarní traviny. Vane mírný větřík a přináší s sebou příjemnou vůni rozkvetlých květů ovocných stromů. Maya tiše číhá v jedné z korun těchto stromů a pozoruje lesík pod sebou. Náhle se do vůně květů začne mísit ještě pach zvěře a ve stejnou chvíli Maya také zpozoruje, jak se jejím směrem blíží veliký jelen s mohutným, rozvětveným parožím. Maya ani vteřinu neváhala, už měla šíp, s bažantími pery, založený na tětivě a její luk je připraven vyslat smrtící střelu. Jeden správně mířený výstřel, šíp projede jelenovi lebkou a trofej bude připravena ke sklizení.
Jakmile se přiblížil na vzdálenost padesáti metrů, Maya natáhla luk, zatím vyčkávala než jelen ujde ještě pár metrů zpoza stromu a ona bude moci vypustit šíp. Sotva jelen udělal krok vpřed, Maya pustila tětivu. Avšak následující sled událostí byl pro ni velice nečekaný. Ve stejný moment, kdy pustila tětivu se ozval štěkot psů, jelen sebou trhl a šíp se zabodl do země vedle něj. V ten moment nebyl Mayin šíp ve vzduchu jediný. Vzduch rozrážel ještě jeden šíp, který přiletěl odkudsi z dáli. Avšak nebyl mířen na jelena. Jeho cílem byla Maya. Bylo to skutečně těsné, mnoho nechybělo a šíp mohl trčet z její hlavy. Maya se však při uvolnění tětivy mírně naklonila, a tak ji šíp těsně minul. Proletěl kolem jejího ucha a cestou nabral pramen jejích hnědých vlasů a přišpendlil je ke stromu. Když trhla hlavou dopředu, několik vlasů se jí vyškublo a ty zůstaly namotané kolem šípu. Jelen byl v mžiku pryč, ale v té chvíli to byl již ten nejmenší problém. Teď jí šlo o život. Pod stromem na ni čekali dva velcí černí psi. Nevypadali zrovna příliš přátelsky. Mohl za to především ten hlasitý štěkot a vyceněné tesáky. Navíc se k ní řítil kůň s jezdcem v sedle, jenž také svíral luk. Jezdec měl na sobě dlouhý hnědý háv a pod ním vykukovalo kroužkové brnění. Maya vypustila další dva šípy a štěkot zmlkl. Chvilka a kůň již byl pod stromem. Maya neváhala, sklouzla po větvích níže a skočila po jezdci. Než se stihl jezdec s koněm otočit, už se válel s Mayou v měkké trávě. Mayin pád byl mnohem měkčí, díky tomu, že mezi ní a zemí se nacházelo tělo onoho jezdce. Měl vyražený dech, ta chvilka stačila. Maya ze svého oděvu vylovila ostrou dýku, jednou škubla a blýskající se čepel projela po cizincově krku. Následovaly pouze proudy rudé krve a postupně slábnoucí chroptění umírajícího muže.