Prolog k sérii nalezneš zde – http://blog.thromulusfoto.cz/v-risi-caju-prolog-1/
Kdesi v hluboké džungli, kam se téměř ani světlo nebylo schopné prodrat přes mohutné koruny stromů, tak právě tam seděla malá dívenka a brečela, neboť se ztratila a nevěděla co má dělat dál. Jmenovala se Mumei. A právě tento brekot upoutal pozornost jednoho zvířete, které ve zdejší džungli lovilo a právě nyní bylo obzvlášť hladové. V lidském mláděti vidělo snadnou a chutnou kořist, proto se ani nesnažilo jakkoli plížit a na místo toho kráčelo klidným krokem přímo ke své oběti.
Když si všimla obrovského zvířete, jenž mířilo k ní, ustala v brekotu a ten vystřídal strach. Dívka ihned věděla, s kým má tu čest. Mohutná šelma, na jejímž hřbetě se střídaly oranžové a černé pruhy zlehounka našlapávala na tlapy.
Nemohla se mýlit, byl to tygr. Již mnohokrát viděla, jak lovci donesli tygra do její vesnice, avšak tou dobou už bylo zvíře dávno mrtvé a neškodné. Nejlepší lovci pak nosili tygří kůži přehozenou přes ramena, jako symbol odvahy a síly. Její tatínek byl taktéž jedním z těchto velkých lovců a všichni jej uznávali. Mumei si vždy přála být jako on a teď se jí naskytla příležitost.
Nyní však statná šelma stála přímo naproti ní, živá a při vší síle. Mumei naštěstí věděla co má dělat, neboť její otec ji často vyprávěl o lovu a učil ji, co má dělat, když se dostane do křížku s nebezpečným zvířetem. Měla od něj foukačku a šipku namočenou ve výtažku z vzácných rostlin, které rostly na sousedním ostrově. Díky výtažku právě z těchto rostlin byla šipka schopná zasažený cíl téměř okamžitě uspat. Uspávací šipky takové síly byly obzvláště ceněné a nebyly jen tak k dostání. To by však na tygra nestačilo, neboť foukačka byla krátká a Mumei měla vzhledem ke svému věku ještě příliš malé plíce, na to, aby byla schopná šipku vyfouknout dostatečnou silou. Samozřejmě i to měla zajištěné. V její vesnici se totiž pěstovala velice zajímavá rostlina, všichni jí říkali větrová bylina. Měla mnoho využití. Někteří ji používali například na ochucení vody, jiní jako obklad na popáleniny a další ji žvýkali pro její speciální vlastnost. Po rozžvýkání vyvolá slabý pocit chladu a protáhne dýchací cesty. Navíc bylina má velice uklidňující účinek, pročistí mysl a člověk se pak může plně soustředit na svůj cíl. Proto ji využívali také lovci s foukačkami, kteří byli díky ní schopni vyfouknout mnohem silněji, a tak šipka dolétla mnohem dále. Navíc se zdálo, jako by šipku poháněl sám vítr.
Mumei nemeškala a postupovala přesně, jak ji to naučil táta. Pomalu si stoupla a z tygra nespouštěla oči. Ve váčku, jenž měla připevněný na opasku, nahmatala větrovou bylinu a vložila si ji do úst. Následně si z opasku odepla foukačku a opatrně do ní vložila šipku, kterou předtím měla taktéž pečlivě zabalenou ve svém váčku. Tygr zpozorněl a na chvíli se pozastavil. Byla to však drobná dívka, lidské mládě. Nějaké mládě s kusem klacku v ruce ho přeci nemůže zastavit. Tedy alespoň to si myslel. Mumei se zhluboka nadechla a bleskově namířila foukačkou na tygra, ten pochopil, že jeho oběť možná nebude tak úplně bezbranná. Rozběhl se a vyskočil, avšak zrovna když se odrážel od země, zabodla se do jeho těla drobná šipka. Uspávací šipka zabrala opravdu rychle, už v letu se stihly tygrovi oči zavřít. Mumei se pohotově odkulila stranou, aby neskončila uvězněná pod mohutným tělem, a tak z utkání s tygrem vyvázla víceméně bez škrábnutí.
Při tomto souboji se ukázalo, že je to přeci jen dcera svého otce, že je stejně statečná jako on. Tygr byl příliš těžký, na to, aby s ním něco dělala, a tak ho raději nechala ležet. Tímto však její dobrodružství neskončilo, teď ještě najít cestu domů. Pohladila tedy hedvábnou kůži spící šelmy a vyrazila.
Džungle byla opravdu velice hustá a téměř na každém kroku stejná. Ztratit se v ní bylo tedy opravdu snadné. Jenže kam teď vyrazit dál? To byla otázka, na kterou neznala odpověď a tížila ji. Kdyby se bývala neodpojila od ostatních lovců, mohlo být vše v pořádku. Jenže keře obsypané červenajícími se slaďounkými bobulkami pro ni zkrátka byly příliš lákavé, a tak nebyla schopná jim odolat. Přeci jen jí bylo teprve nedávno 10 let. Tatínek měl být rozumnější a na žádný lov ji s sebou nebrat, ale na to už bylo příliš pozdě, teď bylo na ní, aby ukázala, jak si dokáže poradit v takových nesnázích. Za normálních okolností by Mumei nejspíše zkusila volat o pomoc, ale po setkání s tygrem na sebe už žádnou další zvěř nehodlala nalákat. Další možností bylo dostat se na nějaké vyvýšené místo, odkud by měla pořádný výhled na okolí, nebo se mohla pokusit najít nějaký potok a podle něj by snad někam došla. Rozhodla se tedy jít a snad i najít něco, co by jí mohlo nějakým způsobem pomoci k návratu domů. Pro jistotu raději vyrazila opačným směrem, než odkud se k ní předtím připlížil tygr.
K jejímu údivu začal hustý porost po pár set metrech postupně řídnout a konečně místy prosvítaly i sluneční paprsky ostrého slunce. Terén se navíc k její radosti začal postupně zvedat. Všude visely dlouhé liány a místy se musela mezi rostlinami doslova brodit, ale ani to ji však nezastavilo v postupu dál. Ani se nenadála a už stála na okraji džungle. Zdá se, že přeci jen nebyla tak hustá a velká, jak si prvně myslela.
Nyní konečně stála na vyvýšeném místě, kde měla pořádný výhled. Ne však na kopci, jak nejdříve čekala, nýbrž na okraji útesu. Připadala si, jako by stála na samém okraji světa. Na jedné straně se nacházela zelenající se džungle a přímo před ní náhle končila země a na místo ní se před dívkou rozprostírala obří vodní plocha, kam až oko dohlédlo. Chvíli jen tak zírala do dáli na blyštivé moře, ale brzy si uvědomila, že by se měla soustředit na svůj úkol. Dostat se domů. Štěstí jí opět přálo. Sotva zhlédla z útesu dolů, povšimla si malé rybářské lodi, která měla na své plachtě vyšitý znak její vesnice. Záchrana byla blízko. Začala na rybáře křičet a z pochvy, připevněné na opasku, vytáhla svoji drobnou dýku a začala s ní odrážet sluneční paprsky, jak ji to táta naučil. Během chvíle si jí loď povšimla, zablikala na ní zpět a vyrazila ke břehu.
Mumei nemeškala ani vteřinu, rozběhla se zpět do džungle a namířila si to směrem dolů, do míst, kde by na ni mohla čekat loď. Nakonec ji tam skutečně našla zakotvenou. Rybáři vzali malou Mumei na palubu a vyrazili k domovu. Konečně byla mezi svými, zachráněna.