Prolog k sérii nalezneš zde – http://blog.thromulusfoto.cz/v-risi-caju-prolog-1/

Den byl v podstatě stejný jako každý jiný na onom ostrůvku. Nebyl oproti jiným dním nijak výjimečný, ale i přesto si místní dívka spokojeně  pohvízdávala a užívala si jej, jako by byl něčím speciální. To, co ho činilo tak úžasným, bylo právě počasí, které nutilo všechny, aby dali své starosti stranou a v klidu si užívali. Tedy alespoň ona dívka to tak viděla, a tak vyrazila na pláž, nacházející se nedaleko od její osady. Sluneční paprsky dopadaly všude, neboť na obloze nebylo jediného mráčku, který by je odklonil, nebo zmírnil. Jediným místem, kam slunce nemohlo, byl hustý palmový lesík, jenž vytvářel příjemně chladivý stín. Dívka došla na okraj lesíka, odložila si tašku s věcmi a napnula si mezi stromy houpací síť. Následně se do ní položila a hlavu otočila směrem k modrajícímu se moři. Dlouhé, kokosově hnědé vlasy jí však přepadli přes tvář, a tak se jí pohled zakryl. Ihned si je chtěla odhrnout, na okamžik se však zastavila a zhluboka se nadechla. Její vlasy měly líbeznou kokosovou vůni. Měla své vlasy totiž velice ráda, a tak o ně řádně dbala. Když byl nějaký výjimečný den, proplachovala si je kokosovým mlékem, aby více zapůsobila. Což fungovalo a každý se za tou jemnou vůní otáčel. Odhrnula si je z tváře a svůj pohled upřela na moře. Vodní hladina se na slunci nádherně blyštila a mírný větřík tvořil drobné vlnky. Sem tam se mihla nějaká rybka, ale ty byly oproti té kráse kolem to nejméně zajímavé. Po chvíli ji koukání na moře trošku omrzelo. Vzpomněla si, že si donesla jednu dobrotu, a tak neváhala a vrhla se na ni. Vytáhla z tašky ananas a z postranní kapsy dýku, s jejíž pomocí jej začala hbitě porcovat. Během pár okamžiků měla hotovo a pustila se do jídla. Ananasová dužina byla nádherně žlutá, linula se z něj nezaměnitelná vůně a odkapávající šťáva sváděla k ochutnání. Sotva se první kousek dotknul jejího jazyka, skousla a po celých ústech jí vytryskla příjemně chladivá ovocná šťáva. Zprvu měla sice v plánu si jej vychutnat, ale neodolala, a tak byl plod během pár chvil celý pryč. Šťáva byla tak příjemně osvěžující, že by se v ní nejraději vykoupala celá. To však nebylo tak úplně možné. Vydala se tedy alespoň do moře. Sotva vstoupila na sluncem zalitou pláž, pocítila rozehřátý písek, ten ji však nezpomalil a po pár krocích se spokojeně rozplácla do vody.