Taky znáte ten pocit, kdy vás život začne štvát svou jednotvárností a vy si řeknete, že s tím něco musíte něco konečně udělat? A pokud možno, aby to bylo přínosné pro vaše zdraví. Každého v tomto případě nejspíš napadne, že by mohl začít dělat nějaký sport. Stejně tak to bylo i se mnou, a to také proto, protože jsem se konečně rozhodl změnit svou práci za novou a v ní jsem jako benefit získal multisport kartičku. Tato kartička je takový malý zázrak pro všechny, kdo rádi sportují. Funguje totiž tak, že si ji předplatíte, tak za 300 Kč, a po celý následující měsíc pro vás platí bonus, že ji můžete každý den použít pro 1 vstup do libovolného sportovního centra, jenž se tohoto projektu účastní. A vzhledem k tomu, že v Brně takových míst najdete kolem 60, tak myslím, že výběr je dost velký (bojové sporty, tenis, taneční, lezecké stěny, plavání…).
Pro mě byl v tomto případě výběr celkem jednoduchý. Vždy jsem totiž měl v oblibě lezení ve výškách…stromy, skály, lešení. Tím pádem mě lákalo lezení na stěně, kterých je v Brně mnoho. Navíc mě ke společnému lezení lákala i má sestra Petra, která se lezení věnuje už pár let. Volba byla více než jasná.
Na prvním společném lezení jsme byli 3 a střídali, což mi naprosto vyhovovalo, protože mé ruce na takovou námahu nejsou zvyklé, a tak se chvilka odpočinku hodí. Někteří znalejší by mohli namítnout, že při lezení se mají používat především nohy a ne všechno tahat rukama, ale chvíli to trvá, než si člověk zvykne nést váhu spíše na nohách a dobře je na stěně umisťovat.
Asi nejdůležitější věci z prvního lezení, co je potřeba se naučit
- Umět na laně uvázat osmičku (což umím ze skautu) a tu následně navléct do správných míst
- Využívat především sílu nohou a ne rukou
- Zacvakávat lano do karabin ze správného směru
- Navléct lano správně do jistítka
- Při jištění mít lano v pravé ruce stále u stehna a dobírat
Hned poprvé mě tedy docela bolely ruce a trvalo to týden, než se konečně vzpamatovaly, a tou dobou už na mě čekalo další lezení. Tentokrát už to bylo lepší, protože ruce si rychle přivykly a už jsem věděl, jak na to. Na druhé lezení se mnou šla kamarádka Terka, která taky zatím neměla moc zkušeností, a tak jsme společně lezli spíše ty lehčí trasy. Jak se ukázalo, od posledně jsem některé důležité věci zapomněl, a tak nám občas při lezení něco má sestra musela poupravit, nebo upozornit na nějakou chybu.
V nohách máš větší sílu než v rukou, tak ji využij!
Každopádně jsem spokojený a lezení mě opravdu baví. Na lezení je hlavně super, že je pro všechny věkové kategorie a každý si najde svou obtížnost. Když ji překoná, může se vrhnout na těžší cestu. A asi nejzajímavější je, že nejlépe to jde dětem. Některé děti jsou schopny vylézt cesty, o kterých já si mohu zatím nechat jen zdát a to je jim tak 10 let. Jsem tedy zvědav, jestli až s sebou vezmu na stěnu svůj skautský oddíl, tak jestli to naši kluci budou zvládat stejně tak dobře 😀
Nějakou základní výbavu už jsem si stihl nakoupit, lézt chodím pravidelně každý týden, tak u toho ještě dlouho vydržím. A kdybyste se náhodou někdo chtěl přidat, tak budu rád, stačí dát vědět. 🙂
